Dívám se na svět v celostnosti

Čím se liší můj úhel pohledu od ostatních v práci, kterou dělám?

Vše je se vším propojené, dává smysl, vznik-zánik, existence-insistence, cyklus.

V zahradách podle posvátné geometrie jde o rovnováhu Země, je obsažena v její historii, v historii Vesmíru, je všude kolem nás v těch nejběžnějších přírodních věcech. Vše má v přírodě (zákonech vesmíru) svůj důvod, nic není vytvořeno jen tak. A my jsme přišli, myslíme si, že vlastníme nějaké části krajiny, ale přitom nám nic nepatří a přesto si zde děláme co chceme, bez ladu a skladu. Dali jsme si zákony (různě vznešeně jsme si je nazvali), že dům musí vypadat takto nebo v zahradě musíte kvůli sousedovi dodržet toto apod. Ale jsou to hlouposti. Hlavní by mělo být vnímání a zákon přírody. Jde o to, sladit se s místem kde žiji (být v jeho frekvenci). Čím více se sladím, tím více mi Země přinese. Ať už hojnost v podobě jídla nebo v radostných pocitech.

Ostatní zahradní tvůrci přemýšlejí jinak. Ne špatně, prostě jinak.

Dlouho jsem hledala cestu. Proč mi na tom navrhování něco nehraje? Proč se necítím úplně šťastná? Hledala jsem vyšší princip, větší hloubku toho, co tvořím, kladla jsem si otázky: Jak by se ten člověk měl cítit? Proč by se měl propojit se zemí a více pobývat venku? Něco by ho tam mělo táhnout, nějaká vnitřní síla, energie. Není to jen o kráse místa, je to o lásce, harmonii, nějaký pocit uvnitř, který neumíme třeba ani pojmenovat. V tomto mi hodně pomohl channeling. Neznám žádného kolegu, který by používal na tvorbu venkovního prostoru matrici jako já. (Pokud ano, moc ráda se s ním seznámím a zeptám se na jeho vhledy a poznání.) V mém návrhu jsou vtisknuty nejen zákony vesmíru, které nás převyšují, ale i moje životní zkušenosti, pády a výhry, láska a pravda, prostě celý smysl života.

Krásný den všem.